Brhlík lesní je poměrně známý opeřenec, známý hlavně díky tomu, že po kmenech stromů šplhá i hlavou dolů. Současně je velice nápadný jednak tím, že se vyskytuje i v zahradách a parcích, tedy v blízkosti člověka, jednak tím, že je poměrně nápadně zbarvený. Shora je makově šedomodrý, přes oko má výrazný černý pruh a vespodu je červenohnědý. Sameček je tmavší, zejména pod křídly je ta červenohnědá úplně krvavá, samička je méně výrazně zbarvená.
S brhlíkem je kromě šplhání hlavou dolů spojena ještě jedna zajímavost. Většina ptáků jsou stavitelé, staví si hnízda, ale brhlík je vlastně mezi našimi opeřenci jakýsi zedník, nebo dokonce by se dalo říci betonář. Uzpůsobuje si totiž vletový otvor do dutiny, ať už je to budka nebo přirozená dutina ve stromě. Zalepuje ji bahnitou hmotou na požadovaný průměr, což je obrana proti vniknutí vetřelců do dutiny. Není to samozřejmě jenom vlastnost našeho brhlíka, jihoevropští brhlící staví takovýmto způsobem celá hnízda.
Brhlíci patří mezi stálé ptáky, ovšem v zimě se potulují a nedodržují tak přesně svá teritoria. Až v lednu začnou hájit svoje hnízdní revíry a pak už se drží na velice malém prostoru. Pak začnou hnízdit, a tehdy se ozývají svým zpěvem.